Něco z historie

Výzkumná a zkušebnická činnost na Moravě vychází z hlubokých historických kořenů sahajících do druhé poloviny 19. století. Podle informací z dochovaných pramenů a z údajů uvedených v publikaci "100 let zemědělského zkušebnictví" uvádíme pro souvislost několik skutečností:

Výzkumný ústav obilnářský v Kroměříži byl založen v roce 1951 jako Výzkumný a šlechtitelský ústav polních plodin Československých státních statků (ČSSS) delimitací majetku a pracovníků tehdejších Státních výzkumných ústavů pro pěstování polních plodin v procesu reorganizace činnosti a delimitace osob a prostředků.

Prvním sídlem nově vznikajícího výzkumného pracoviště v Kroměříži byla část původního kláštěra na Koperníkově ulici. Polní pokusnická činnost byla uskutečňována na účelovém hospodářství. Základní půdní fond činil v letech 1953 - 1957  216 ha orné půdy, převážně převzaté spolu s celým zařízením účelového hospodářství od Psychiatrické léčebny OÚNZ v Kroměříži. V letech 1958 - 1959 byl půdní fond doplněn a rozšířen na 415 ha orné půdy. V šedesátých letech byla provedena rozsáhlá výstavba nového (současného) areálu na Havlíčkově ulici. Původní zaměření účelového objetu bylo uvažováno jako provoz smíšený, odpovídající představám tehdejši doby.  Teprve v pozdějších letech docházelo k postupnému zjednodušování výroby a ke specializaci. Postupně byl hlavní důraz kladen na prohloubení účelovosti, tj. vytváření optimálních podmínek pro zakládání pokusů (základní zpracování půdy a poskytování vhodných předplodin a tím zabezpečování plnění náročných úkolů na úseku vědecko-technického rozvoje československého obilnářství).

Prvním ředitelem byl jmenován Ing. Milan Bareš, vedoucí šlechtitel Výzkumné a šlechtitelské stanice v Branišovicích. Výzkumný ústav vznikal v novém prostředí v pronajaté části budovy v Kroměříži na Koperníkově ulici (pronájem 32 místností).

 Výchozím posláním nově vzniklého výzkumného ústavu bylo metodické vedení a sjednocení práce na všech šlechtitelských stanicích, které vznikly organizačním sloučením pracovišť různé povahy a různého způsobu šlechtitelské práce. 

Toto poslání určovalo počáteční pracovní náplň ústavu i jeho organizační členění. Největší pozornost byla věnována metodickému sjednocení udržovacího šlechtění obilnin, olejnin, luskovin a pícnin. Byly vypracovány a vydány jednotné metodiky udržovacího šlechtění obilnin, olejnin, luskovin a pícnin. S tím souviselo i sjednocení jakosti těchto plodin, a to jak sortimentů, tak i vzorků z odrůdových a agrotechnických pokusů. Obzvlášť velkého rozsahu nabylo zkoušení sladařské hodnoty odrůd ječmene zavedením sladařských mikrozkoušek. Mimo to byly zakládány a studovány sběrné sortimenty obilnin, luskovin a olejnin.

Ústav měl zpočátku oddělení obilovin, které z počátku vedl sám ředitel Ing. M. Bareš; oddělení pícnin a luštěnin - vedoucí Ing. M. Schmidt, oddělení olejnin - vedoucí Ing. dr. Peterka, oddělení ochrany rostlin - vedoucí doc. dr. Jan Rozsypal, a oddělení agropedologie - vedoucí Ing. A. Zapletal.

Výzkumný ústav se stal celostátně hlavním koordinátorem celého šlechtěného plánu jak v udržovacím, tak i novém šlechtění.

Práce i organizace ústavu se rozrůstala rychle podle tehdejší naléhavé potřeby. Především pro nedostatek pokusných pozemků bylo  přeloženo do Brna oddělení pícnin a založen specializovaný ústav krmivářský, později bylo přeloženo i oddělení agropedologie.

Ředitelem ústavu byl následně jmenován František Němeček. V té době, kromě otázek šlechtitelských, které měly zpočátku vzhledem k povinnostem ústavu vůči šlechtitelským stanicím převahu, věnuje se větší pozornost agrotechnice.

Pro potřebu Ministerstva zemědělství byly vypracovány agrotechnocké pokyny pro pěstování obilnin, luskovin i olejnin a vydány tiskem. Později se staly spolu s jinými plodinami obsahem "Praktické agrotechniky".

Větší zdůrazňování výzkumu agrotechniky nastalo při převedení ústavu do správy Ministerstva zemědělství (MZ) v roce 1953 a zejména pak při přechodu ústavu do správy Československé akademie zemědělských věd (ČSAZV) v roce 1956.

Hlavní pracovní náplň ústavu i tematika řešení výzkumných úkolů se přesunula na agrotechniku, výživu a otázky fyziologie rostlin. Postupně docházelo k další specializaci na vědecko-výzkumnou, geneticko-šlechtielskou a šlechtitelskou činnost, která pokrývala prakticky celou obilnářskou problematiku. Tradičně významná pozornost byla věnována provádění poradnské činnosti, činnosti knihovny a laboratoří. 

Do Opavy bylo přemístěno oddělení olejnin a později i s oddělení luskovin.

Koncem roku 1957 byl jmenován ředitelem VÚO Ing. Dr. Pavel Škopík, CSc. Snaha dosáhnout komplexního řešení úkolů si vyžádala organizační vnitroústavní změny. V období let 1958 - 59 byl ústav členěn na oddělení genetiky a šlechtění, agrotechniky, fyziologie a výživy rostlin, agrochemie, laboratoř fytopatologie, skupinu ekonomiky a zavádění výsledků výzkumu do praxe, knihovnu a dokumentační středisko.

Vědeckovýzkumná práce ústavu v letech 1960 - 1962 byla soustředěna do pracovišť genetiky a šlechtění, světových sortimentů, fyziologie výživy obilnin, agrotechniky, agrochemie a ochrany rostlin. V podstatě šlo o soustředění kapacity ústavu na řešení dvou úkolů. Bylo třeba získat maximální množství podkladů pro rozvinutí moderních metod šlechtění obilnin a teoretických podkladů pro soustavu agrotechnických opatření, zvláště na úseku výživy jednotlivých odrůd se zřetelem na mechanizovanou sklizeň. Cílem práce byly nepoléhavé, výkonné a jakostní odrůdy, vhodné pro vysokou hladinu vyhnojení a plně mechanizovanou sklizeň.

V dalších letech se zaměření vědeckovýzkumné práce ústavu v podstatě nezměnilo. Hlavní pozornost byla zaměřena na studium šlechtitelských metod, na rozpracování odrůdové agrotechniky obilnin, především ozimé pšenice, zvláště systému hnojení podle požadavků jednotlivých odrůd. Zvýšená pozornost je věnována studiu vzdornosti obilnin vůči chorobám a škůdcům.

V roce 1961 byl zahájen provoz na nové farmě a budovy dosavadního účelového objektu se adaptují pro pomocný útvar ústavu - skupinu polních pokusů.

V roce 1964 byla dokončena výstavba nové hlavní budovy výzkumného ústavu v Kroměříži na Havlíčkově ulici.  V roce 1970 byl jmenován ředitelem ústavu Ing. Jaroslav Lekeš, DrSc. Zaměření vědeckovýzkumné práce na jediný úkol "Rozvoj československého obilnářství", jehož koordinace v rámci celého státu si vyžaduje organizační změny v ústavu. Vznikají útvary - oddělení genetiky, šlechtění a semenářství se třemi laboratořemi (genetiky a šlechtitelských metod pšenice, žita a ovsa, genetiky a šlechtitelských metod ječmene, laboratoř semenářství, genetických zdrojů a imunologie), oddělení technologie pěstování s laboratořemi agrotechniky a fyziologie, oddělení ekonomiky a zavádění výsledků výzkumu do praxe a laboratoř sériových rozborů.

Kapacita ústavu je zaměřena na tvorbu nových krátkostébelných genotypů ozimé pšenice a ječmene, na nové šlechtitelské metody, které by účinně přispívaly k realizaci šlechtitelského programu v ČSSR, na introdukci a přezkušování nejvýkonnějších zahraničních odrůd ve všech výrobních oblastech, na propracování progresivní odrůdové pěstební technologie pro jednotlivé směry využití produkce, vycházejíce z biologických zákonitostí tvorby výnosů a zabezpečení stability, kvality a vysoké nutriční hodnoty sklizní obilnin a na dosažení soběstačnosti státu ve výrobě zrnin.

S mimořádnou iniciativou byly v té době vypracovávány a zaváděny do praxe nové, komplexně pojaté technologie pěstování všech druhů obilnin, byla zavedena tzv. "agrobiologická  kontrola pěstování obilnin" jako systém řízení a ovlivňování výroby obilnin.

K další výrazné organizační změně ústavu došlo v roce 1977, kdy byl začleněn jako samostatná hospodářská organizace do VHJ Oseva, šlechtitelské a semenářské podniky Praha s názvem Oseva, výzkumný a šlechtitelský ústav obilnářský Kroměříž. K ústavu byly přičleněny příslušné specializované šlechtitelské stanice a došlo tak ke spojení výzkumu a šlechtění v jedné organizaci. Šlechtění nových odrůd obilovin bylo prováděno především na detašovaných pracovištích - šlechtitelských stanicích ve Stupicích, Hrubčicích, Úhřeticích, Čejči, Branišovicích a Krukanicích ve spolupráci se specializovanými pracovišti v Kroměříži.

V období let 1988 - 1990 byla připravována delimitace a decentralizace řízení a následně byly v tomto procesu od Výzkumného a šlechtitelského ústavu obilnářského odloučeny šlechtitelské stanice za současného vzniku dvou velkých státních šlechtitelských organizací: SELGEN a MORSTAR. Delimitace byla provedena k datu 1.6.1990.

Po politických změnách nastalo období reorganizace výzkumného ústavu a jeho privatizace.

Dne 29.5.1992 založilo 18. společníků, tehdejších zaměstnanců, společnost  Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o. (zápis do Obchodního rejstříku dne 10.7.1992 ). Zakládajícími členy společnosti byli:

Prvními jednateli společnosti byli:

• Ing. Antonín Souček
• Ing. Jan Křen,CSc.

• Ing. Marie Váňová,CSc.

Samostatná podnikatelská činnost nové společnosti byla rozvíjena od 1.4.1993 prováděním poradenské činnosti.

Společnost s obchodní firmou Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o., ke dni 1.9.1994  privatizovala část majetku státního podniku Oseva - Výzkumný a šlechtitelský ústav obilnářský Kroměříž a rozvinula podnikání ve všech oborech činnosti.

A na závěr tohoto pohledu do minulosti a s odstupem času předkládáme ještě jednu zajímavost - přehled struktury výzkumných pracovišť v Československé republice v roce 1930 jak vyplývá z obsahu následující publikace - výroční zprávy:

    Výroční zprávy výzkumných ústavů zemědělských RČS.

A. Státní výzkumné ústavy zemědělské

B. Státní ústavy a stanice lesnické.

C. Výzkumnictví v oboru zemědělské techniky.

D. Zemské ústavy a stanice zemědělské.

E. Svaz výzkumných ústavů zemědělských, lesnických a zemědělsko-průmyslových