Něco z historie

Výzkumná a zkušebnická činnost na Moravě vychází z hlubokých historických kořenů sahajících do druhé poloviny 19. století. Podle informací z dochovaných pramenů a z údajů uvedených v publikaci "100 let zemědělského zkušebnictví" uvádíme pro souvislost několik skutečností:

  • rozvoj vědy, výzkumu, potřeba šlechtění kulturních plodin, poznávání půdy postupně umožňují vznik samostatného zemědělského zkušebnictví v atmosféře doby a společenského postavení Moravy na konci 19. století.
    V roce 1899 začíná svoji činnost Moravská zemská hospodářská stanice pro pěstování rostlin v Brně
  • od roku 1909 stanice nese nový název Moravský zemský výzkumný ústav zemědělský
  • od roku 1919 reorganizací vzniká Zemský výzkumný ústav pro produkci rostlinnou, byl rozdělen do šesti sekcí: 1. biologické a pedologické, 2. biochemické, 3. šlechtitelské, 4. agrobotanické, 5. fytopatologické, 6. vinařsko - ovocnářské
  • od roku 1939 došlo k soustředění výzkumu produkce rostlinné (6 sekcí) a produkce živočišné (6 sekcí), byly zavedeny rejstříkové zkoušky a ústav byl pověřen funkcí hlavní odrůdové zkušebny pro řadu plodin i pro Čechy
  • od roku 1948 byly Zemské výzkumné ústavy (sekce) zestátněny a nově vznikl Státní výzkumný ústav pro pěstování polních plodin
  • Účinností nových zákonů přichází rozsáhlá reorganizace a delimitace. Došlo k reorganizaci zemědělského výzkumnictví, jejímž účelem bylo oddělení kontroly od výzkumu.
    Od 1.1.1950 vzniká Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (se sídlem v Praze a pobočkami v Žatci, Brně, Bratislavě a Košicích), čtyři původní zemské ústavy (sekce), a to půdoznalství, hydropedologie a klimatologie, ústav genetiky a šlechtění a ústav použité fyziologie rostlin byly u ÚKZÚZ pobočky Brno zrušeny a jejich pracovníci převedeni do nových center výzkumné činnosti (např. do Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze, VÚ obilnářského v Kroměříži, zelinářského v Olomouci, VÚ základní agrotechniky v Pohořelicích, ...)

    Kompexnější přehled o delimitaci je uveden následovně:

  

Výzkumný ústav obilnářský v Kroměříži byl založen v roce 1951 jako Výzkumný a šlechtitelský ústav polních plodin Československých státních statků (ČSSS) delimitací majetku a pracovníků tehdejších Státních výzkumných ústavů pro pěstování polních plodin v procesu reorganizace činnosti a delimitace osob a prostředků.

Prvním ředitelem byl jmenován Ing. Milan Bareš, vedoucí šlechtitel Výzkumné a šlechtitelské stanice v Branišovicích. Výzkumný ústav vznikal v novém prostředí v pronajaté části budovy v Kroměříži na Koperníkově ulici (pronájem 32 místností).

 Výchozím posláním nově vzniklého výzkumného ústavu bylo metodické vedení a sjednocení práce na všech šlechtitelských stanicích, které vznikly organizačním sloučením pracovišť různé povahy a různého způsobu šlechtitelské práce. 

Toto poslání určovalo počáteční pracovní náplň ústavu i jeho organizační členění. Největší pozornost byla věnována metodickému sjednocení udržovacího šlechtění obilnin, olejnin, luskovin a pícnin. Byly vypracovány a vydány jednotné metodiky udržovacího šlechtění obilnin, olejnin, luskovin a pícnin. S tím souviselo i sjednocení jakosti těchto plodin, a to jak sortimentů, tak i vzorků z odrůdových a agrotechnických pokusů. Obzvlášť velkého rozsahu nabylo zkoušení sladařské hodnoty odrůd ječmene zavedením sladařských mikrozkoušek. Mimo to byly zakládány a studovány sběrné sortimenty obilnin, luskovin a olejnin.

Ústav měl zpočátku oddělení obilovin, které z počátku vedl sám ředitel Ing. M. Bareš; oddělení pícnin a luštěnin - vedoucí Ing. M. Schmidt, oddělení olejnin - vedoucí Ing. dr. Peterka, oddělení ochrany rostlin - vedoucí doc. dr. Jan Rozsypal, a oddělení agropedologie - vedoucí Ing. A. Zapletal.

Výzkumný ústav se stal celostátně hlavním koordinátorem celého šlechtěného plánu jak v udržovacím, tak i novém šlechtění.

Práce i organizace ústavu se rozrůstala rychle podle tehdejší naléhavé potřeby. Především pro nedostatek pokusných pozemků bylo  přeloženo do Brna oddělení pícnin a založen specializovaný ústav krmivářský, později bylo přeloženo i oddělení agropedologie.

Ředitelem ústavu byl následně jmenován František Němeček. V té době, kromě otázek šlechtitelských, které měly zpočátku vzhledem k povinnostem ústavu vůči šlechtitelským stanicím převahu, věnuje se větší pozornost agrotechnice.

Pro potřebu Ministerstva zemědělství byly vypracovány agrotechnocké pokyny pro pěstování obilnin, luskovin i olejnin a vydány tiskem. Později se staly spolu s jinými plodinami obsahem "Praktické agrotechniky".

Větší zdůrazňování výzkumu agrotechniky nastalo při převedení ústavu do správy Ministerstva zemědělství (MZ) v roce 1953 a zejména pak při přechodu ústavu do správy Československé akademie zemědělských věd (ČSAZV) v roce 1956.

Hlavní pracovní náplň ústavu i tematika řešení výzkumných úkolů se přesunula na agrotechniku, výživu a otázky fyziologie rostlin. Postupně docházelo k další specializaci na vědecko-výzkumnou, geneticko-šlechtielskou a šlechtitelskou činnost, která pokrývala prakticky celou obilnářskou problematiku. Tradičně významná pozornost byla věnována provádění poradnské činnosti, činnosti knihovny a laboratoří. 

Do Opavy bylo přemístěno oddělení olejnin a později i s oddělení luskovin.

Koncem roku 1957 byl jmenován ředitelem VÚO Ing. Dr. Pavel Škopík, CSc. Snaha dosáhnout komplexního řešení úkolů si vyžádala organizační vnitroústavní změny. V období let 1958 - 59 byl ústav členěn na oddělení genetiky a šlechtění, agrotechniky, fyziologie a výživy rostlin, agrochemie, laboratoř fytopatologie, skupinu ekonomiky a zavádění výsledků výzkumu do praxe, knihovnu a dokumentační středisko.

Vědeckovýzkumná práce ústavu v letech 1960 - 1962 byla soustředěna do pracovišť genetiky a šlechtění, světových sortimentů, fyziologie výživy obilnin, agrotechniky, agrochemie a ochrany rostlin. V podstatě šlo o soustředění kapacity ústavu na řešení dvou úkolů. Bylo třeba získat maximální množství podkladů pro rozvinutí moderních metod šlechtění obilnin a teoretických podkladů pro soustavu agrotechnických opatření, zvláště na úseku výživy jednotlivých odrůd se zřetelem na mechanizovanou sklizeň. Cílem práce byly nepoléhavé, výkonné a jakostní odrůdy, vhodné pro vysokou hladinu vyhnojení a plně mechanizovanou sklizeň.

V dalších letech se zaměření vědeckovýzkumné práce ústavu v podstatě nezměnilo. Hlavní pozornost byla zaměřena na studium šlechtitelských metod, na rozpracování odrůdové agrotechniky obilnin, především ozimé pšenice, zvláště systému hnojení podle požadavků jednotlivých odrůd. Zvýšená pozornost je věnována studiu vzdornosti obilnin vůči chorobám a škůdcům.

V roce 1961 byl zahájen provoz na nové farmě a budovy dosavadního účelového objektu se adaptují pro pomocný útvar ústavu - skupinu polních pokusů.

Kapacita ústavu je zaměřena na tvorbu nových krátkostébelných genotypů ozimé pšenice a ječmene, na nové šlechtitelské metody, které by účinně přispívaly k realizaci šlechtitelského programu v ČSSR, na introdukci a přezkušování nejvýkonnějších zahraničních odrůd ve všech výrobních oblastech, na propracování progresivní odrůdové pěstební technologie pro jednotlivé směry využití produkce, vycházejíce z biologických zákonitostí tvorby výnosů a zabezpečení stability, kvality a vysoké nutriční hodnoty sklizní obilnin a na dosažení soběstačnosti státu ve výrobě zrnin.

S mimořádnou iniciativou byly v té době vypracovávány a zaváděny do praxe nové, komplexně pojaté technologie pěstování všech druhů obilnin, byla zavedena tzv. "agrobiologická  kontrola pěstování obilnin" jako systém řízení a ovlivňování výroby obilnin.

K další výrazné organizační změně ústavu došlo v roce 1977, kdy byl začleněn jako samostatná hospodářská organizace do VHJ Oseva, šlechtitelské a semenářské podniky Praha s názvem Oseva, výzkumný a šlechtitelský ústav obilnářský Kroměříž. K ústavu byly přičleněny příslušné specializované šlechtitelské stanice a došlo tak ke spojení výzkumu a šlechtění v jedné organizaci. Šlechtění nových odrůd obilovin bylo prováděno především na detašovaných pracovištích - šlechtitelských stanicích ve Stupicích, Hrubčicích, Úhřeticích, Čejči, Branišovicích a Krukanicích ve spolupráci se specializovanými pracovišti v Kroměříži.

V období let 1988 - 1990 byla připravována delimitace a decentralizace řízení a následně byly v tomto procesu od Výzkumného a šlechtitelského ústavu obilnářského odloučeny šlechtitelské stanice za současného vzniku dvou velkých státních šlechtitelských organizací: SELGEN a MORSTAR. Delimitace byla provedena k datu 1.6.1990.

Po politických změnách nastalo období reorganizace výzkumného ústavu a jeho privatizace.

Dne 29.5.1992 založilo 18. společníků, tehdejších zaměstnanců, společnost  Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o. (zápis do Obchodního rejstříku dne 10.7.1992 ). Zakládajícími členy společnosti byli:

Prvními jednateli společnosti byli:

  • Ing. Antonín Souček
  • Ing. Jan Křen,CSc.
  • Ing. Marie Váňová,CSc.

Samostatná podnikatelská činnost nové společnosti byla rozvíjena od 1.4.1993 prováděním poradenské činnosti.

Společnost s obchodní firmou Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o., ke dni 1.9.1994  privatizovala část majetku státního podniku Oseva - Výzkumný a šlechtitelský ústav obilnářský Kroměříž a rozvinula podnikání ve všech oborech činnosti.

A na závěr tohoto pohledu do minulosti a s odstupem času předkládáme ještě jednu zajímavost - přehled struktury výzkumných pracovišť v Československé republice v roce 1930 jak vyplývá z obsahu následující publikace - výroční zprávy:

                                   
    Výroční zprávy výzkumných ústavů zemědělských RČS.
   
 

Annuiares des Instituts des Recherches Agronomiques de République Tchécosovaque
Sv. 7. Vol.
 zpráva o činnosti
státních a zemských výzkumných ústavů,
stanic a ostatních pokusných objektů
zemědělských v republice československé
za rok 1930
 

Rapport sur  lactivité
des instituts, des stations et des autres institutions
des recherches agronomiques de la
république tchécoslovaque
 1930.
 avec un résumé en francais,
mit deutscher zusammenfassung.
 

vydáno za redakce
 Ing. Dra Jaroslava  Stádníka,
místoředitele Státních výzkumných ústavů zemědělských v Praze.
  v Praze 1931.
nákladem ministerstva zemědělství republiky československé.

 

 
 

Obsah.

 
   
A. Státní výzkumné ústavy zemědělské
Str.
Státní výzkumné ústavy zemědělské v Praze - Dejvicích 3
Státní výzkumné ústavy pro agropedologii a bioklimatologii v Praze 11
  Úvod 11
  Ústav agropedologický 14
  Ústav bioklimatický 20
Státní výzkumné ústavy pro výrobu rostlinnou v Praze 26
  Úvod 26
  Ústav biochemický 28
  Ústav biologický 44
  Ústav vinařsko-ovocnický 56
  Ústav lukařsko-pastvinářský 71
  Ústav fytopathologický 77
Státní výzkumné ústavy pro výrobu živočišnou v Praze 95
  Ústav pro plemenářskou biologii 95
  Ústav pro biotechnologii živočišnou 103
  Ústav mlékařský 115
  Rybářský a hydrobiologický ústav v Praze a stanice rybářského a hydrobiologického ústavu
v Libějovicích, v Chlumu u Třeboně a v Doksech
173
  Ústav včelařský v Dole se stanicemi v Židlochovicích a Liptovském Hrádku 188
Státní výzkumné ústavy bramborářské v Německém Brodě 207
Štátné výskumné ústavy zemedelské v Bratislave 212
  Úvod 212
  Ústav pre agropelologiu a bioklimatologiu 215
  Ústav pre chemickú kontrolu 225
  Ústav pre kontrolu semenársku 249
  Ústav vinársky 262
  Ústav ovocinársko - zahradnicky 269
  Správa objektov pridelených ústavu ovocinársko - zahradníckemu 287
  Ústav fytopathologický 290
  Ústav pre skúmanie potravin 295
  Ústav zootechnický 299
  Mliekarské oddelenie 303
  Činnost l`anarského inštruktora v Žiline 308
Štátné výskumné ústavy zemedelské  v Košiciách 313
  Organizácia ústavov 313
  Ústav pre agropedologiu a bioklimatologiu 319
  Ústav pre chemickú kontrolu 327
  Ústav hospodársko priemyslný 335
  Ústav pre semenársku kontrolu 337
  Ústav vinársko-ovocinársky 344
  Ústav fytopathologický 347
  Ústav pre skúmanie potravin 354
  Pokusné hospodárstvo v Barci 356
Státní pokusné objekty a  výzkumné stanice zemědělské v Čechách 360
  Přehled odrůd zařazených do pokusů v r. 1930 360
  Státní pokusné objekty zemědělské v Průhonicích 362
  Státní výzkumná stanice ovocnářská a pokusná zahrada ovocná v Průhonicích  366
  Státní pokusná zahrada zelinářská v Průhonicích 378
  Státní výzkumná stanice zemědělská v Čáslavi 384
  Státní výzkumná stanice zemědělská v Deštnici 388
  Státní výzkumná stanice zemědělská v Hořicích 393
  Státní výzkumná stanice zemědělská v Chrudimi 397
  Státní výzkumná stanice zemědělská v Jičíně 408
  Státní výzkumná stanice zemědělská v Klatovech 412
  Státní výzkumná stanice zemědělská v Libějovicích u Netolic 417
  Státní výzkumná stanice zemědělská v Liblicích 422
  Státní výzkumná stanice zemědělská v Oseku u Rokycan 424
  Státní výzkumná stanice zemědělská v  Plzni 427
  Státní výzkumná stanice zemědělská v Poděbradech 435
  Státní výzkumná stanice zemědělská v Nové Roli u Karlových Varů 438
  Státní výzkumná stanice zemědělská v Roudnici 440
  Státní výzkumná stanice zemědělská v Táboře 451
  Státní výzkumná stanice zemědělská ve Valečově 466
  Stanice pro ochranu rostlin v Děčíně-Libwerdě 470
Státní výzkumné stanice a pokusné objekty zemědělské na Moravě 474
  Státní výzkumná stanice zemědělská v Domanínku 474
  Pokusné objekty vinařské a ovocnické 478
  Státní a zemské révové školky v obvodu státního inspektora vinařství ve  Znojmě 485
Státní výzkumná stanice zemědělská ve Slezsku 488
  Státní výzkumná stanice zemědělská v Opavě 488
Štátné výskumné stanice zemedelské na Slovensku 515
  Štátna výskumná stanica zemedelská v Brezne 515
  Štátna výskumná stanica zemedelská v Komárne 520
  Štátna výskumná stanicazemedelská v Malej Toroni 524
  Štátna výskumná stanica zemedelská v Oravskom Podzámku 529
  Štátna výskumná stanica zemedelská v Rimavskej Sobote 532
  Štátna výskumná stanica zemedelská v Sabinově 536
  Pokusná stanica zemedelská trebišovského cukrovaru v Trebišove 540
  Štátna výskumná stanica zemedelská v Záturčí 546
  Štátna výskumná stanica zemedelská ve Zvolene 550
  Štátné ovocinárské a zeleninárské školky 556
Státní pokusné objekty zemědělské na Podkarpatské Rusi 572
  Státní výzkumná stanice zemědělská v Nižních Vereckách 572
  Státní výzkumná stanice zemědělská ve Velké Baktě 577
  Státní výzkumná stanice vrbařská v Mukačevě 584
  Státní ovocná a révová školka v Buštině 587
  Státní ovocná a révová školka v Mukačevě 589
  Státní ovocná a révová školka v Užhorodě 591
  Státní pálenice v Berehově 595
  Státní pálenice v Mukačevě 599
  Státní pálenice v Užhorodě 601
   
B. Státní ústavy a stanice lesnické.
 
Státní výzkumné ústavy lesnické v Praze 3
  Ústav lesní biochemie a pedologie 3
  Ústav pro ochranu lesů 14
Státní výzkumné ústavy lesní produkce v Brně 20
  Ústav pro pěstění lesů a lesní biologii 20
  Ústav lesnické ekonomie 27
Státní výzkumné ústavy lesnické v Báňské Štiavnici 33
  Ústav pro těžbu lesní a lesnickou technologii 33
  Ústav biologický 37
Státní pokusné stanice lesnické 41
  Státní pokusná stanice lesnická v Písku 41
  Státní pokusná stanice lesnická v Zákupech 43
  Státní pokusná stanice lesnická v Hranicích 46
  Státní pokusná stanice lesnická v Jemnici 49
  Štátna pokusná stanica lesnícka v Lipt. Hrádku 51
  Státní pokusná stanice lesnická v Užhorodě 55
     

 

C. Výzkumnictví v oboru zemědělské techniky.
 
  Úvod 3
  Čechy 14
  Moravskoslezská 16
  Slovensko 17
  Podkarpatská Rus 18
     
 
D. Zemské ústavy a stanice zemědělské.
 
Zemský výzkumný ústav zemědělský v Brně 3
  Úvod 3
  Sekce pro agrometeorologii a půdoznalství 31
  Sekce biochemická 47
  Sekce semenářská 77
  Sekce šlechtitelská 104
  Oddělení pro systematickou a použitou botaniku 116
  Sekce vinařsko-ovocnická 121
  Sekce fytopathologická 133
  Zemská výzkumná pícninářská a travinářská stanice v Rožnově p.R. 154
Zemský výzkumný ústav zootechnický v Brně 164
  Sekce pro plemenářskou biologii 166
  Sekce pro pokusnou zootechniku 174
  Sekce pro biotechnologii výroby živočišné 184
  Sekce pro chemickou kontrolu krmiv 189
  Sekce pro laktologii 194
  Sekce pro rybářství a hydrobiologii 200
  Výzkumná stanice rašelinná německého odboru zemědělské rady v Hoře Svatého Šebestiána 203
  Rolnicko-lučební ústav výzkumný Zemědělské rady pro Čechy v Praze 212
     
 
E. Svaz výzkumných ústavů zemědělských, lesnických a zemědělsko-průmyslových
 
  Svaz výzkumných ústavů zemědělských, lesnických a zemědělsko-průmyslových 3
Résumé 1
  A. Instituts et Stations d` Etat des recherches agronomiques 1
  B. Instituts et Stations d` Etat des recherches forestiéres 15
  C. Les recherches dans le domaine de la technique agricole 23
  D. Instituts et Stations de Instituts des recherches agronomiques, forestiéres et d` industrie agricole 26
  E. Le Syndicat des Instituts  des recherches agronimques, forestieres et d industrie agricole 30
Résumé 32
  A. Die staatlichen  landwirtschaftlichen Versuchsinstitute und Stationen 32
  B. Die staatlichen forstchlisen Versuchsinstitute und Stationen 46
  C. Das Versuchswesen in der landwirtschaftlichen Technik 55
  D. Die landwirtschaftlichen Landesanstalten und Stationen 58
  E. Verband der landwirtschaftlichen, forstwirtschaftlichen und landwirtschaftlich-industriellen Institute   62
Rejstřík pokusných míst  65

 

Akce dokumentů