Výzkumná a zkušebnická činnost na Moravě vychází z hlubokých historických kořenů sahajících do druhé poloviny 19. století. Společnost Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o. navazuje na činnost bývalého Výzkumného ústavu obilnářského Kroměříž a dále rozvíjí tradici zemědělského výzkumu v Kroměříži.

Výzkumný ústav obilnářský v Kroměříži byl založen v roce 1951 jako Výzkumný a šlechtitelský ústav polních plodin Československých státních statků (ČSSS) delimitací majetku a pracovníků tehdejších Státních výzkumných ústavů pro pěstování polních plodin v procesu reorganizace činnosti a delimitace osob a prostředků.

Prvním ředitelem byl jmenován Ing. Miloš Bareš (funkční období 1951-1954), do té doby vedoucí šlechtitel Výzkumné a šlechtitelské stanice v Branišovicích. Výzkumný ústav vznikal v pronajaté části budovy v Kroměříži na Koperníkově ulici, objektu bývalého (a současného) kláštera. Jednalo se o pronájem 32 místností.

Polní pokusnická činnost byla uskutečňována na účelovém hospodářství. Základní půdní fond činil v letech 1953 - 1957 - 216 ha orné půdy, převážně převzaté spolu s celým zařízením účelového hospodářství od Psychiatrické léčebny OÚNZ v Kroměříži. V letech 1958 - 1959 byl půdní fond doplněn a rozšířen na 415 ha orné půdy. Výchozím posláním nově vzniklého výzkumného ústavu bylo metodické vedení a sjednocení práce na všech šlechtitelských stanicích, které vznikly organizačním sloučením pracovišť různé povahy a různého způsobu šlechtitelské práce.Toto poslání určovalo počáteční pracovní náplň ústavu i jeho organizační členění. Největší pozornost byla věnována metodickému sjednocení udržovacího šlechtění obilnin, olejnin, luskovin a pícnin. Byly vypracovány a vydány jednotné metodiky udržovacího šlechtění obilnin, olejnin, luskovin a pícnin. S tím souviselo i sjednocení jakosti těchto plodin, a to jak sortimentů, tak i vzorků z odrůdových a agrotechnických pokusů. Obzvlášť velkého rozsahu nabylo zkoušení sladařské hodnoty odrůd ječmene zavedením sladařských mikrozkoušek. Mimo to byly zakládány a studovány sběrné sortimenty obilnin, luskovin a olejnin.

Ústav měl zpočátku oddělení obilovin, které z počátku vedl sám ředitel Ing. Miloš Bareš oddělení pícnin a luštěnin - vedoucí Ing. Miroslav Schmied, oddělení olejnin - vedoucí Ing. dr. Václav Peterka, oddělení ochrany rostlin - vedoucí Doc. dr. Jan Rozsypal, a oddělení agropedologie - vedoucí Ing. A. Zapletal.

Výzkumný ústav se stal celostátně hlavním koordinátorem celého šlechtěného plánu jak v udržovacím, tak i novém šlechtění.

Práce i organizace ústavu se rozrůstala rychle podle tehdejší naléhavé potřeby. Především pro nedostatek pokusných pozemků bylo přeloženo do Brna oddělení pícnin a založen specializovaný ústav krmivářský, později bylo přeloženo i oddělení agropedologie. Výzkum týkající se i některých dalších plodin byl postupně převeden na jiné nově založené plodinové ústavy. Například do Opavy bylo přemístěno oddělení olejnin a později i s oddělení luskovin.

Ředitelem ústavu byl následně jmenován František Němeček (funkční období 1954-1957). V té době, kromě otázek šlechtitelských, které měly zpočátku vzhledem k povinnostem ústavu vůči šlechtitelským stanicím převahu, věnuje se větší pozornost agrotechnice.

Pro potřebu Ministerstva zemědělství byly vypracovány agrotechnické pokyny pro pěstování obilnin, luskovin i olejnin a vydány tiskem. Později se staly spolu s jinými plodinami obsahem "Praktické agrotechniky".

Větší zdůrazňování výzkumu agrotechniky nastalo při převedení ústavu do správy Ministerstva zemědělství (MZ) v roce 1953 a zejména pak při přechodu ústavu do správy Československé akademie zemědělských věd (ČSAZV) v roce 1956.

Hlavní pracovní náplň ústavu i tematika řešení výzkumných úkolů se přesunula na agrotechniku, výživu a otázky fyziologie rostlin. Postupně docházelo k další specializaci na vědecko-výzkumnou, geneticko-šlechtitelskou a šlechtitelskou činnost, která pokrývala prakticky celou obilnářskou problematiku. Tradičně významná pozornost byla věnována provádění poradenské činnosti, činnosti knihovny a laboratoří.

Koncem roku 1957 byl jmenován ředitelem VÚO Ing. Dr. Pavel Škopík, CSc. (funkční období 1957-1970). Snaha dosáhnout komplexního řešení úkolů si vyžádala organizační vnitroústavní změny. V období let 1958 - 59 byl ústav členěn na oddělení genetiky a šlechtění, agrotechniky, fyziologie a výživy rostlin, agrochemie, laboratoř fytopatologie, skupinu ekonomiky a zavádění výsledků výzkumu do praxe, knihovnu a dokumentační středisko.

Vědeckovýzkumná práce ústavu v letech 1960 - 1962 byla soustředěna do pracovišť genetiky a šlechtění, světových sortimentů, fyziologie výživy obilnin, agrotechniky, agrochemie a ochrany rostlin. V podstatě šlo o soustředění kapacity ústavu na řešení dvou úkolů. Bylo třeba získat maximální množství podkladů pro rozvinutí moderních metod šlechtění obilnin a teoretických podkladů pro soustavu agrotechnických opatření, zvláště na úseku výživy jednotlivých odrůd se zřetelem na mechanizovanou sklizeň. Cílem práce byly nepoléhavé, výkonné a jakostní odrůdy, vhodné pro vysokou hladinu vyhnojení a plně mechanizovanou sklizeň.

V dalších letech se zaměření vědeckovýzkumné práce ústavu v podstatě nezměnilo. Hlavní pozornost byla zaměřena na studium šlechtitelských metod, na rozpracování odrůdové agrotechniky obilnin, především ozimé pšenice, zvláště systému hnojení podle požadavků jednotlivých odrůd. Zvýšená pozornost je věnována studiu vzdornosti obilnin vůči chorobám a škůdcům.

V roce 1961 byl zahájen provoz na nové farmě a budovy dosavadního účelového objektu se adaptovaly pro pomocný útvar ústavu - skupinu polních pokusů.

V roce 1964 byla dokončena výstavba nové hlavní budovy výzkumného ústavu v Kroměříži na Havlíčkově ulici, kde ústav sídlí doposud.

V roce 1970 byl jmenován ředitelem ústavu Ing. Jaroslav Lekeš, DrSc. (funkční období 1970-1989). Od roku 1971 byl ústav řešitelem a koordinátorem komplexního státního výzkumného úkolu "Rozvoj československého obilnářství", jehož koordinace v rámci celého státu si vyžádala organizační změny v ústavu. Vznikají útvary - oddělení genetiky, šlechtění a semenářství se třemi laboratořemi (genetiky a šlechtitelských metod pšenice, žita a ovsa, genetiky a šlechtitelských metod ječmene, laboratoř semenářství, genetických zdrojů a imunologie), oddělení technologie pěstování s laboratořemi agrotechniky a fyziologie, oddělení ekonomiky a zavádění výsledků výzkumu do praxe a laboratoř sériových rozborů.

Kapacita ústavu je zaměřena na tvorbu nových krátkostébelných genotypů ozimé pšenice a ječmene, na nové šlechtitelské metody, které by účinně přispívaly k realizaci šlechtitelského programu v ČSSR, na introdukci a přezkušování nejvýkonnějších zahraničních odrůd ve všech výrobních oblastech, na propracování progresivní odrůdové pěstební technologie pro jednotlivé směry využití produkce, vycházejíce z biologických zákonitostí tvorby výnosů a zabezpečení stability, kvality a vysoké nutriční hodnoty sklizní obilnin a na dosažení soběstačnosti státu ve výrobě zrnin.

S mimořádnou iniciativou byly v té době vypracovávány a zaváděny do praxe nové, komplexně pojaté technologie pěstování všech druhů obilnin, byla zavedena tzv. "agrobiologická kontrola pěstování obilnin" jako systém řízení a ovlivňování výroby obilnin.

K další výrazné organizační změně ústavu došlo v roce 1977, kdy byl začleněn jako samostatná hospodářská organizace do VHJ Oseva, šlechtitelské a semenářské podniky Praha s názvem Oseva Praha, s.p., výzkumný a šlechtitelský ústav obilnářský Kroměříž. K ústavu byly přičleněny příslušné specializované šlechtitelské stanice a došlo tak ke spojení výzkumu a šlechtění v jedné organizaci. Šlechtění nových odrůd obilovin bylo prováděno především na detašovaných pracovištích - šlechtitelských stanicích ve Stupicích, Hrubčicích, Úhřeticích, Čejči, Branišovicích a Krukanicích ve spolupráci se specializovanými pracovišti v Kroměříži.

V období let 1988 - 1990 byla připravována delimitace a decentralizace řízení a následně byly v tomto procesu od Výzkumného a šlechtitelského ústavu obilnářského odloučeny šlechtitelské stanice za současného vzniku dvou velkých státních šlechtitelských organizací: SELGEN a MORSTAR. Delimitace byla provedena k datu 1.6.1990.

Po politických změnách nastalo období reorganizace výzkumného ústavu a jeho privatizace.

Dne 29. 5. 1992 založilo 18. společníků, tehdejších zaměstnanců Výzkumného ústavu obilnářského, společnost Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o. (zápis do Obchodního rejstříku dne 10. 7. 1992). Samostatná podnikatelská činnost nové společnosti byla rozvíjena od 1.4.1993 prováděním poradenské činnosti. K 1.9.1994 společnost s obchodní firmou Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o. privatizovala část majetku státního podniku Oseva - Výzkumný ústav obilnářský Kroměříž a nadále rozvíjí výzkumnou, šlechtitelskou, zkušebnickou a poradenskou činnost v oboru.

Se záměrem vytvořit lepší předpoklady pro naplňování základních cílů své činnosti založila dceřiné společnosti Agrotest fyto, s.r.o. a Agrotrial, s.r.o. Jednotlivé společnosti se specializují na řešení delegované činnosti a tvoří společenství s uceleným a jednotným systémem řízení.